Never Sol doporučuje

Ve filmech se mě dotýká nějaká míra lidské laskavosti, silný osobní příběh nebo lehce nepříjemná tenze. V tomto výběru filmů ale převažuje zejména ohleduplnost, vřelost, vzájemná podpora, lidské pochopení a soudržnost.

Mým číslem jedna je rozhodně italský film Šíleně šťastná (2016). Italská tragikomedie o dvou bláznivých ženách, které uniknou z psychiatrické léčebny, mě hodně dojala. Sledujeme dvě hlavní hrdinky Donatellu a Beatrice – jednu pohlcuje temnota její celé existence a minulosti a druhá jako by naopak drsnou všudypřítomnou realitu vůbec nevnímala a žila místo toho v hollywoodském filmu, kde je jasnou zářivou charismatickou hvězdou. Je to právě Beatrice, která vnese Donatelle do života chybějící jiskru a pomůže jí proplout dál. Šíleně šťastná je film o přátelství a blízkosti. O tom, jak je důležité mít vedle sebe někoho, s kým můžeme všechny tyto momenty sdílet a kdo nás dokáže zvednout i z toho nejtemnějšího mís­ta.

Já, Tonya (2017). Geniální, velmi silný film podle skutečného příběhu krasobruslařky Tonyi Harding, která se vydřela z nuly na úplnou špičku díky své píli, tvrdohlavosti a hlavně vášni, která se jí stala i osudnou. Americký sen ve své plné kráse – dětství v rozvrácené rodině amerického předměstí, těžké drsné začátky, velké sny, střety s realitou elitního bruslařského světa a nekonečné odhodlání. Velký doják, skvělý humor.

Oslněni sluncem (2015) – Tilda Swinton, horké letní slunce, vila kdesi v Itálii, pomalu houstnoucí atmosféra, krásná kamera a střih. Můj další jednoznačný favorit už od pár úvodních scén. Film má překrásný soundtrack a celý se tak hezky rozlévá z lehkosti letní romance do milostného dramatu.

The Florida Project (2017) patří asi k mým nejoblíbenějším filmům všech dob. Opět mě velmi dojímá a zasáhl mě stejně jako třeba Šíleně šťastná. Je v něm velká dávka lidské radosti a nadšení, dobroty i čistoty, které jsou ale zasazeny do neúprosných a drsných podmínek chudé americké periferie. Sledujeme život šestileté Moonee a její matky Halley, které žijí v levném motelu, skoro bez peněz a jakýchkoliv dobrých vyhlídek na budoucnost. Tento film je pro mě připomínkou toho, jak je důležitá vzájemná laskavost a jak je cenná schopnost umět hledat radost za každé situace.

Bosenský film Chlapi nepláčou (2017) je velmi silným a mrazivým snímkem. Poodhaluje, jak je těžké si někdy vzájemně porozumět, odpustit druhému a najít onu lidskou blízkost. Psychologický experiment odehrávající se v horském hotelu, kde sledujeme několik účastníků obou stran jugoslávské války a jejich postupné procitání a složité cesty k porozumění.

Na závěr bych určitě ráda doporučila australský film Než skončí léto (2019). Krásný, jemný film o dospívání a mladé lásce, který je plný něžného humoru, ale dokázal mě taky úplně emočně rozložit a dojmout.

Never Sol