Jan Cina doporučuje

Domestik (2018)

K filmu jsem se dostal šeptandou. A díky mé ctěné kolegyni Tereze Hofové, která ve filmu hraje hlavní ženskou roli. A jak!!! A jako jeden z mála jsem ho viděl v kině! Ale dostal bych se k němu asi i bez těchto dvou důvodů. Zajímají mě české filmy, zajímají mě nové české filmy, zajímají mě noví čeští tvůrci, zajímá mě osobitý filmařský pohled, zajímá mě výtvarno, zajímá mě atmosféra, zajímá mě režisér Adam Sedlák, herec Jirka Konvalinka, zajímají mě filmy, na které do kina nepřišly davy a tohle všechno film Domestik nabízí. To chcete!

Všechno bude (2018)

Český film natočený slovinským režisérem Olmem Omerzu. Oceněný několika Českými lvy a dalšími cenami. Humor, dojetí, drama, krásný Adamov (neuvěřitelné místo skryté v lesích, kterým rád projíždim vlakem cestou do Brna. A vždycky chci vystoupit a projít se, ale ještě jsem to neudělal.. Ach jo. Paneláky a krásná přiroda. Skvělý kontrast), skvělí herci a herečky a ta hudba… A něco, co umí asi jen Olmo Omerzu. Atmosféra, v které tohle všechno spojí dohromady a Všechno je!

Takové krásné šaty (2018)

Věc, kterou jsem objevil právě díky Aerovodu. Prožili jsme spolu krásný večer. Příjemná hudba, dobré víno a jídlo, zajímaví lidé, precizní absurdní humor, vytříbený cinestyl, queer tématika, jen ty krásné červené šaty jsou trochu divné. Trochu dost divné. Moc hezky divné.

Pavarotti (2019)

Můj Pavarotti. Pavarottiho jsme miloval od malička. Stejně jako Michaela Jacksona, Dana Nekonečného a Šum Svistu a Dádu Patrasovou. To byli moji idolové předškolních a školních let. Zlatá devadesátá léta. Zbyla mi z nich už jen ta Dáda.. Ale ten Pavarotti! Kazetu Tři tenoři mám do teď, jeho ”Nessun dorma” mě dojímá pokaždé, když ho slyším, díky němu jsem šel na operu poprvé asi v 6ti letech a nechápal nechápající pohledy ostatních diváků.. Tenhle dokument jsem objevil letos v lednu v letadle při cestě do Ekvádoru. Probrečel jsem ho skoro celý. To na sledování filmů v letadle miluju. Jak se trochu stydíte za svoje emoce, ale asi díky té výšce a časoprázdnu je necháte ze sebe všechny prýštit a chca nechca je sdílíte se svými nejbližšími spolupasažéry. Takže to byl zážitek. Ale Pavarotti byl jediný svého druhu, takže zažitek budete mít jistě i bez letedla.

Cirkus Rwanda (2018)

Tenhle dokument a hlavně představení, o jehož vzniku pojednává, mi bohužel nenávratně unikl. Nechápu jak. Alespoň jsem se s kluky z Rwandy při jejich poslední návštěvě lehce seznámil a trochu si potančil, a naštěstí je tu tenhle dokument, který mě dojímá už jen trailerem. Česká La Putyka, a rwandský Future Vision Acrobat. Setkání dvou světů. To chci vidět! A vy taky.